Blšany jsou ve starších pramenech
pojmenovány jako „Pšany“, později
Bžany nebo Pšany. Od konce 15. století jsou
označovány Blšany. V 17. století
opět pro obec existuje název Pšany.
První historická zmínka pochází z roku
1226, kdy jsou „Pšany“ v majetku kláštera sv. Jiří v Praze.
V 14. století má částobce dědičný rychtář Bér a druhá část je rozprodána
několika měšťanům Loun. V době husitských válek jsou Blšany majetkem města Loun. V roce 1450 byla
část obce Loun a část patřila k Chlumčanům. Ale v roce 1525 byla celá
ves v majetku města Loun. V roce 1547 byly Blšany městu konfiskovány.
Královská komora pak roku 1548 prodala obec Mikulášovi Mířkovskému z Tropčic. Od
něj pak Blšany koupil Jan Žatecký
z Veikersdorfu. Jeho dcera Anna
Maria provdaná za Kryštofa Doupovce z Doupova ves zdědila. Dalším
majitelem vsi byl od roku 1588 Jan Hruška
z Března. Tehdy postavili bratři Jan a Karel Hruška ve dvoře tvrz
obklopenou od západu a severu rybníky (sídlo a dům nově vystavěný,
vinice, chmelnice,ves s díly ve Vlčím, Želenicích a zahrádku při
Lounech). Jeho syn Adam Jan z Března
roku 1628 postoupil Blšany svému bratrancovi Adamovi Jindřichovi Hruškovi z Března,
tehdejšímu hejtmanovi Žateckého kraje. Adamovy dcery prodaly Blšany v roce
1637 Janu Karlovi Příchovskému
z Příchovic - hejtmanovi Pražského hradu.
Po ukončení třicetileté války dal Jan Příchovský přestavět tvrz na
barokní zámek, který pak sloužil Příchovským jako rodové sídlo. V roce
1665 převzal panství Petr Pavel
Příchovský. Magdalena Rosina
Příchovská, rozená Žďárská ze Žďáru, se ujala Blšan
11.1.1966 a poté v roce 1682 odkázala panství Blšany pražskému arcibiskupství. Panství převzal
25.1.1690 arcibiskup Jan Bedřich. Od
té doby na zámku sídlili vrchnostenští úředníci, hejtmani a obročníci
arcibiskupství. V polovině 19. století kardinál Bedřich ze Schwarzenberka
(1848–1885) postoupil ves Janu Adolfovi ze
Schwarzenberka, který Blšany připojil k Cítolibskému panství. Po
pozemkové reformě se roku 1924 stává Blšanský zámek soukromým majetkem
a je oddělen od Cítolib. Zámek je pak v soukromých rukou do roku 1949, kdy je znárodněn. V areálu pak byl umístěn
semenářský statek a v zámku byly zřízeny kanceláře, byty a skladiště.
V roce 1965 byl v přízemí sklad, v patře byly upraveny byty a na
střeše zůstala stále věžička s hodinami a se zvonicí. Zvon sloužil pro
hodiny na věži, které tloukly půl a celou. Zvonívalo se klekání a když
v obci někdo zemřel tak v den úmrtí se zvonil umíráček a v den pohřbu
také.Umíráček zvonil dokud průvod neopustil vesnici.Zvonila obecní
zvonařka Růžena Bělohoubková, která zemřela 18.1.2000 ve věku 91 let a
byla zároveň nejstarší občankou obce.